Lisieux

28370439_m

Malé městečko Lisieux v Normandii je samo o sobě klenotem, do kterého byste měli rozhodně zavítat při svých toulkách po Normandii. Je správním městem departmentu Calvados. Již název vám napoví mnohé o tom, proč je Lisieux a jeho okolí vyhledávaným místem pro trávení dovolené. Často je tato část nazývána „Coeur de Normandie“, tedy Srdce Normandie. Vše, co je pro Normandii charakteristické najdete právě v Calvadosu. Okolí Lisieux je pokryto farmami vyrábějícími známý osvěžující mok „le cidre“ a další tekuté produkty na bázi jablek, aperitiv „le pommeau“ či pálenku „le calvados“. Když jsem při jedné ze svých návštěv brouzdala na kole po kraji, nechtě jsem zbloudila i na jednu z těchto farem. Vidět výrobu jablečných dobrot je velice poučné, stejně jako zapříst hovor s usedlíky. Když se vám konečně podaří prokouknout jejich velice silný normandský přízvuk, můžete si velice příjemně pokonverzovat. Obyvatelé jsou velice zvídaví a rádi se vás vyptávají na zemi, odkud pocházíte a jak se tam žije, jestli tam taky máte jablka a pálenku. Otázek je mnoho, pro většinu starousedlíků a farmářů budete tak trochu raritou. Získáte si jejich obdiv za to, že jste se vydali do cizí země, jen tak na čumendu. Mnoho místních totiž nikdy neopustilo hranice kraje a cestování za poznáním je pro ně nepochopitelným jevem. Na závěr prohlídky vám nabídnou ke koupi některé z výrobků a dají vám jednu významnou radu: Musíte vše vypít ještě ve Francii. Cidre totiž nejenže se musí vyrábět jen v Normandii, z jablek vypěstovaných jen v Normandii, ale nesmí se ani převážet, tím ztrácí mnoho ze své kvality. Vcelku pochopitelný je tento postoj v případě druhého top produktu kraje, a to plísňových sýru. Ty nejenže při transportu do ČR ztrácí hodnotu, ale hlavně se z nich vytrácí silné aroma, které je nemožné v dopravních prostředcích něčím maskovat. Sýry jsou tedy druhou specialitou Calvadosu, tak jako je zde pro turisty zřízená Route de Cidre, můžete si projít také Route de fromage. Ta prochází vesničkami, kde se ony sýry vyrábí a podle nichž jsou také pojmenovány – Camembert, Pont L´Eveque, Livarot … Pokud stále ještě nejste přesvědčeni proč sem přijet na prázdniny, mohu uvést další důvody. Nádherná města (Rouen, Caen) a městečka (Bayeux, Honfleur), krásná zelená krajina, blízkost moře a velkých přímořských letovisek (Deauville, Trouville), historické památky, pevnosti a hrady Viléma Dobyvatele, pláže vylodění spojenců v roce 1944, četná muzea druhé světové války, atd. (viz Album photo Normandie)

Sanctuaire de Sainte Thérese

P1010417P1010327P1010423

Vedle poznávací turistiky můžete v kraji strávit také příjemné chvíle dobrovolnickou prací v Sanctuaire de Saint Thérèse v Lisieux. Na tomto dobrovolnickém pobytu bude vaším úkolem péče o poutníky, kteří přicházejí do Lisieux projít stopy Svaté Terezie od Dítěte Ježíše. O životě Svaté Terezie si můžete přečíst mnoho literatury (obzvláště doporučuji práci Mgr Guy Gaucher: Histoire d´une vie), proto se na následujících řádcích zaměřím spíše na samotnou práci dobrovolníka. Každý rok, od června do října přijíždí do Lisieux asi 20-30 dobrovolníků. Většinou jsou to lidé věřící, kteří mají ke Sv.Terezii velice silné osobní pouto, nicméně být katolíkem není podmínkou pro vykonávání stáže. Tak jako všude na dobrovolnických stážích v katolických nebo protestantských organizací není vaše náboženské vyznání podmínkou, naopak tyto organizace jsou velice otevřené všem, kteří jsou ochotni přijet. Naprostá většina účastníků je velice tolerantních a skutečně báječných lidí. Přesto bych takové místo nedoporučila těm, kteří se uzavírají před otázkami víry a nejsou ochotni tolerovat vyznání druhých. Tak jako ostatní tolerují vás, očekávají totéž od vás. Měli byste přijmout fakt, že ráno i večer bude většina přátel chodit na mši, neměli byste nosit vyzývavé oblečení, měli byste být ochotni poznat život a poslání Svaté Terezie a společně s ostatními jej předávat poutníkům. Možná je tento popis celkem zdlouhavý, ale jsou to informace, které mně osobně před mým odjezdem chyběly. Jakožto nepraktikující katolička jsem byla po příjezdu trochu v šoku, musím ale říct, že to byl šok v tom nejlepším slova smyslu. V Lisieux jsem si nakonec našla spoustu přátel, ještě jednou jsem se tam vrátila a pokaždé, když jedu kolem tak se tam alespoň zastavím pozdravit naše „Patronnes“ Riu a Laurence.

Pokud přijíždíte do Lisieux pracovat poprvé, je minimální délka vašeho pobytu 3 týdny. Je to nutné vzhledem ke všem novým informacím, které si osvojujete. Nejprve se musíte perfektně zorientovat ve městě, abyste uměli lidi dobře nasměrovat tam, kam potřebují. Dále je třeba se naučit spoustu praktických informací o výstavách, otvíracích dobách, horaires des messes, kontaktech atd. První týden se stále jen učíte. Druhý týden se začnete učit slovní zásobu, abyste mohli mluvit o životě Sv.Terezie, Bazilice, mozaikách atd.

Dobrovolníci jsou ubytováni v jednom domě, kde má každý svůj pokojíček. Je zde také společná místnost, kde se společně večeří a kde se všichni setkávají, dále také obývák s knihovnou a žehlicím prknem J Zatímco snídani si každý připravuje jak chce a kdy chce, na obědy se chodí do Foyer Louis et Zélie Martin, kde vás čeká velice pestrý a vydatný francouzský oběd. Po studeném předkrmu následuje hlavní chod, zakončený skvělým dezertem, doplněný normandským sýrem, ovocem, jogurtem a kávou. Pokud nechcete měnit ve Francii celou garderobu, nutně musíte časem jednotlivé chody omezit, často i vynechat. Večeře se podávají doma, ve společné místnosti. V jejich přípravě se dobrovolníci střídají. Přibližně jednou týdně také někdo z party vyráží na nákup surovin na celý týden.

Náplní vaší práce bude hned několik. Na každý den je vytvořen rozvrh prací, v němž vaše pracovní doba bude 6-8 hodin. Jeden den v týdnu máte dovolenou. V Lisieux je několik stanovišť, na kterých se dobrovolníci střídají přibližně po dvou hodinách. Největší frekvence poutníků je u Baziliky, která se tyčí nad Lisieux, a kterou vidíte pokud projíždíte po dálnici od Honfleur na Caen. U vstupu do jejího areálu se nachází první informační stanoviště, kde poutníci žádají první rady, prospekty atd. Před bazilikou je také velké informační centrum, kde se prodávají knihy, medailonky, pouštějí se filmy o životě Sv. Terezie, přijímají se objednávky na mše a předplatné časopisu, atd. To je stanoviště, kde zpočátku nebudete sami, je dost náročné se tady zorientovat a všemu naučit. Pot a orosené čelo mám vždy, když si vybavím zvonění telefonu. Na druhé straně sluchátka byl pokaždé nějaký hlas patřící postarší osobě, zaručeně starousedlíkovi, který bravurně ovládal regionální jazyk zvaný patois, tj. pro cizince naprosto nesrozumitelná hatmatilka. Naštěstí byla naprostá většina lidí velice tolerantních a neschopnost ochotných cizinců brala s nadhledem.

Dalším stanovištěm byla například výstava v kostele Saint Jacques, kde člověk jen vybíral vstupné a dohlížel na exponáty. Posledními možnými úkoly je prohlídka baziliky a PO (Pélérinage organisé). Na prohlídku baziliky se připravujete asi tak dva týdny. Učíte se základní údaje o její historii, architektuře a především symbolice mozaik v interiéru. Tato prohlídka trvá 20 – 40 minut a časem ji dělá každý dobrovolník. Pélérinage organisé je prohlídka po všech místech v Lisieux spojených se životem Svaté Terezie. Začíná se v Chapelle du Carmel, kam kdysi vstoupila patnáctiletá Therese Martin a kde je dnes její „tombe“. Klášter funguje dodnes, ale vnějšímu světu je velice uzavřen, není možné jej navštívit ani potkat karmelitánky v ulicích. Po prohlídce kaple se prochází městem směrem ke katedrále, kde byla Terezie Martinová na prvním přijímání a kde chodívala ke zpovědi. Pokračuje se k rodinnému domu Martinových Les Buissonnets, které je dnes muzeem. Odtud se pokračuje až k bazilice, kde cesta končí prohlídkou. PO trvá v průměru 3-4 hodiny a je dost náročná, co se jazykových a vědomostních dovedností týče. Většinou ji dnes vykonávají dobrovolníci z řad seminaristů, ale pokud projevíte zájem, můžete si ji také zkusit. Rozhodně je to výborná zkušenost. Především vás to donutí naučit se spoustu věcí ve francouzštině a potom máte také během přesunů jedinečnou možnost konverzovat s poutníky. Mezi těmi, které si dodnes pamatuji, byly například karmelitánky z Filipín nebo skupina slovenské katolické mládeže. S nimi jsem prožila jedinečný, neopakovatelný den a nezapomenutelnou mši. V té době jsem byla mezi dobrovolníky jediná Češka, proto jsem tuto skupinu dostala na starost na celý den. Bylo velice příjemné mluvit zase po dlouhé době česky, ale velice náročné provázet česky. Uvědomila jsem si, že všechno znám jen ve francouzštině, dodnes většinu z těchto termínů neumím do češtiny přeložit, přestože jim rozumím a přestože je běžně používám. A to je jeden z důvodů proč všem doporučuji dobrovolnickou stáž, nejen v Lisieux, ale kdekoli jinde. Jen intenzivní pobyt v jazykovém prostředí vám umožní zvládnout jazyk a vrýt si ho pod kůži.